Petra Z. píše z Portugalska (část 1)

Cesta začíná

Někdy během začátku roku 2016 jsme se s Michaelem rozhodli, že vyrazíme na léto do Portugalska. Chceme být blízko oceánu… Takže jsem začala jednat a postupně připravovat sama sebe i své blízké na změnu. Začala jsem se opájet rčením, že cesta je cíl. Tohle rčení absolutně zapadá do filozofie „tady a teď“, jak se o ní učím během lekcí jógy. Do filozofie, kterou se učím žít v každodenním životě.

Blížil se čas odjezdu a my stále nevěděli, kdy přesně pojedeme, kam zamíříme, co tam budeme dělat. Řekli jsme si, že to prostě necháme běžet. S důvěrou a láskou v srdci, protože svět je bezpečné místo ‒ co se má stát, stane se. Stačí mít záměr a vše ostatní se seběhne samo, řekl mi jeden známý před odjezdem. Cítila jsem, že má pravdu. Přesto jsem čas od času potajmu panikařila. Co když neseženeme práci, co když nebudeme mít dost peněz na všechno, co potřebujeme k životu. Přeci jen jsem zvyklá, že už několik let mám pravidelný příjem, lekce a semináře domluvené na dlouho dopředu. A najednou absolutní volno, žádná organizace. V těch chvílích jsem se vědomě musela zarazit. Nádech a výdech. To je jen mysl, která vytváří scénáře toho, co se stane; ty naučené vzorce chování si sama buduji. Pryč se starými vzorci, vnímala jsem. Je to jen o rozhodnutí a důvěře. Nádech a výdech. Stačí mít záměr. A důvěru.

Uvědomovala jsem si, jak jednoduše se tyto vzorce strachu a paniky vynořují ve chvílích, kdy se do mých obav ještě zamíchají naučené vzorce chování lidí kolem. Zdvižená obočí anebo povzbuzující komentáře o odvaze… Často lidé nechápali, proč se proboha pouštím do takové cesty do nejistoty. V mém věku a s docela pěkně zařízeným životem v Praze. Inu, praxe neulpívání, aparigraha, cítila jsem uvnitř sebe. A ta lehkost spojená s neulpíváním. Někde člověk musí začít; nejjednodušší to bude u těch nejjistějších jistot. Místa, kde žiju, práce, kterou mám, u hmotných věcí, které se s tím vším pojí…

Vyrazili jsme 16. července 2016 z Pardubic. Michael, já, Shanti a David v Davidově autě, vládla dobrá nálada, cesta začíná.

První zastávka se uskutečnila v malebném francouzském městečku Seyssel na břehu řeky Rhôny u mé dobré kamarádky Kláry, s kterou jsem se loučila před dvěma lety na pražském letišti, když se ona stěhovala do Francie a já letěla na Barcelona Yoga Conference. Krásné setkání. Klára je ten typ přítelkyně, s níž se nevidíme roky a přesto vždy navážeme tak lehce, jako bychom spolu byly na kafi naposledy včera :-) Jejich slunný byt s výhledem na starý most, na jehož bráně stojí nádherná Panna Marie s rozevřenou náručí, nám poskytnul útočiště na dva dny.

Za soumraku na břehu jezera jsem se zase zatoužila protáhnout. Celé tělo jsem měla po cestě stažené, energie neproudila. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem unavená. A tak jsem začala naslouchat svému dechu. Byla to asi čtvrthodinka velmi jemné praxe. Sedím v sedu zkříženém a provádím základní protažení páteře do všech stran. Předklon, záklon, úklon a rotaci. Prodýchám a protáhnu krční páteř. Udělám si tzv. súfijský mlýnek, kroužím hrudníkem nejprve ve směru hodinových ručiček a pak změním směr. Všechny pozice prodýchávám a držím v nich, uvolňuji se a nechávám vše jít…

Poslední část věnuji dechu jako základnímu propojení svého individuálního já s vesmírem. Plný dech podél páteře. Vnímám, jak se zapojují všechny části plic v nádechu i výdechu. Vnímám, jak se páteř rovná a všechno napětí odchází. Zakončím tichým poděkováním a pozdravem namasté směrovaným nejprve k nebi nad hlavou a pak vyslaným před srdcem a třetím okem.

Otvírám oči. Jsem tady a teď. Uvolněná. Michael usnul vedle mě na dece a Shanti taky podřimuje. Obklopuje mne láska.

„Jak hledat Boha nebo vesmírnou lásku, meta, propojení… Řekl mi, že se mám vydat do hor, najít klidné místo a modlit se. Řekl, že mám říct úplně všechno, že mám mluvit o všem, co cítím a potřebuji a pak čekat na odpověď.

V tom spočívá ono tajemství. Musíte umět naslouchat. Nejdřív řekněte všechno, co máte na mysli a mluvíte tak dlouho, až je mysl prázdná. A pak nasloucháte. On k vám promluví.“ (Robert Moss, Snění navrací duši – Léčba šamanským sněním)

Petra Zappová