Petra Z. píše z Portugalska (část 2)

Oceán

What a morning… Probouzím se na břehu oceánu v San Vicente de la Barquera (Španělsko). Včera jsme tu zakotvili po dlouhé cestě z Francie. Přes den jsme si užili spoustu slunce, večer jsme si dali typickou španělskou paellu a procházeli se po širokých plážích za světla úplňku. Vnímala jsem, že některé cykly se zakončily. Děkovala jsem za vše prožité a jenom běžela po pláži a vnímala tu silnou energii, která dýchala z každého zrníčka písku a z každé příchozí vlny. Energii umocněnou tím magickým studeným světlem měsíce. Ani se mi nechtělo dělat nějakou jógovou praxi, která vyžaduje určitou formu. Jen jsem vdechovala tu atmosféru a nechávala ji proudit svým tělem; běh byl tím pravým vyjádřením pro tu chvíli. Radostné poskoky, krev proudí, zadýchávám se, směju se a Shanti se mnou… Vnitřní klid a mír :-) Spali jsme pod hvězdami, oceán šuměl a všechno bylo naprosto v pořádku.

A tak to přetrvalo až do rána. Klid a mír, rozbouřený oceán, ranní procházka s Michaelem a Shanti po pláži. Následovala moje ranní praxe. Nic náročného. Zahájila jsem dvěma pozdravy slunce. Pak opět základní protažení páteře, které dělám každý den. Předklon, záklon, úklon, vše ve zkříženém sedu. Súfijský mlýnek, který krásně probouzí životní energii v těle. To vše jsem zakončila stojem na hlavě. Stabilita, klid, nohy chvíli natažené, chvíli v lotosu. Vnímám obrácený úhel pohledu na svět. Hlava se probouzí, intuice se probouzí. Vnímám kombinaci stability a zároveň uvolnění, které je pro stabilitu potřebné. Někdy mám dny, kdy se snažím dostat do stoje na hlavě silou. To ale stabilitu nepřináší, často v takových chvílích z pozice naopak vypadnu. Stabilitu přináší uvolnění, které vychází z klidného vědomí. Uvolněná pak vnímám základní opěrné body pozice: hlavu a paže. Uvědomím si střed těla, kde se skrývá síla. Vytáhnu se za nohama a tím odlehčím celé tělo a v klidu dýchám. Stabilita je tu. Zůstávám v pozici na několik dechů a pak se pomalu, kontrolovaně vracím zpět nohama k zemi. Pro uvolnění po stoji na hlavě používám pozici dítěte. Dosednu na paty, položím čelo na zem a ruce dám volně podél těla. Prodýchám všechna místa, která pracovala. Zcela se uvolním.

Celou praxi zakončuji dechovým cvičením. Nejprve kapalabháti a pak nádí šudhi krija. Kapalabháti očistí a nabudí celé tělo. Soustředím se na bránici a její práci při výdechu. Silou stahuji bránici a tím dochází k rychlým a silným výdechům. Nádech probíhá automaticky; jak bránici uvolním, vznikne prostor pro nádech. Najdu si svůj rytmus a chvíli opakuji. Cítím jak se tělo i mysl ještě víc probouzí a září. Po praxi kapalabháti zařadím nádí šudhi krija. Při tomto dechovém cvičení naopak dech zklidním a zpomalím tak, aby nebyl téměř slyšet. Levou ruku mám volně na kolenou a pravou rukou založím dechovou mudru. Při ní je ukazovák a prostředník schován v dlani, palcem můžu překrývat pravou nosní dírku a prsteníkem s malíčkem levou nosní dírku. Překryji levou nosní dírku prsteníkem a nadechnu se pravou nosní dírkou. Po nádechu překryji pravou nosní dírku palcem, uvolním levou nosní dírku a vydechnu jí. Nádech začínám od odkryté levé nosní dírky, po nádechu ji zavřu prsteníkem a odkryji pravou nosní dírku, kterou vydechnu. Tento cyklus zopakuji asi 25x.

Po ukončení dechových cvičení zůstávám v sedu s překříženýma nohama. Dýchám plným dechem a začnu si uvědomovat, jak můj dech proudí podél mé páteře. Začnu si uvědomovat páteř (šušumnu), hlavní energetický kanál v našem těle. A začnu vnímat i idu a pingalu, dva vedlejší energetické kanály, které se proplétají podél páteře. V místech, kde se všechny tři kanály potkají, jsou energetická centra těla. Říkáme jim čakry. Uvědomuji si, jak s dechem proudí do těla energie. Zaměřím svoji pozornost do čaker a zkusím si je jen uvědomovat. Nic neočekávat, pouze sledovat, co se uvnitř mě teď odehrává. Dokážu zachytit jakýkoliv detail. Výhradně pozoruji.

Na závěr rozevřu paže nad hlavou vzhůru k nebi, spojím dlaně k sobě v gestu namaskár a stáhnu ruce před třetí oko, před hrdlo a před srdce. Poté obrátím prsty stále v gestu namaskár k zemi a klesám; zastavím se před solarem plexus, před podbřiškem. Pak se dotknu prsty země a vnímám, jak ze mě odchází vše přebytečné a temné. Všechna energie rázem proudí ve svém přirozeném rytmu, je mi krásně. Končím tichou mantrou v sobě věnovanou Ganéšovi, který je symbolem odstranění překážek stojících v cestě našemu duchovním rozvoji. Především těch překážek, které si sami vytváříme. Hlasitě, avšak jemně třikrát zazpívám mantru óm a poděkuji všem svým učitelům.

Otvírám oči a vidím ten nádherný oceán. Ta síla. Tolik informací, které nám přináší. Voda nese energii velmi dobře. Pomáhá nám ke spojení s nitrem, s vlastním já. Tvoří velkou část našeho těla, a tak můžeme vnímat stejné informace. Jsme propojeni. Klid a mír zavládl všude kolem mě i ve mně.

Petra Zappová