Petra Z. píše z Portugalska (část 3)

Portugal, Porto, Peniche

Po několikadenním putování jsme dorazili do Portugalska. První zastávkou v Portugalsku bylo Porto, o kterém mi pár lidí před odjezdem vyprávělo úžasně zajímavé historky. Náš pobyt v Portu začal docela dlouhým hledáním ubytování. Zkoušeli jsme kempy za městem u pláží, často nás nevzali se psem, bydlení bylo poměrně drahé. Nakonec jsme zakotvili v malé kavárně 3Amigos a objednali si kávu. Prohodili jsme pár slov s číšníkem, odkud jsme, kam jedeme a on že má přátele, co vlastní surf camp, kde bychom nejspíš mohli přespat. Tímto se situace ohledně bydlení velmi rychle vyřešila.

Večer jsme vyrazili do města. Centrum Porta mi připomnělo Prahu. Malé uličky starého města, místní náplavka a mosty přes řeku. Hledáme místo, kde se navečeříme, proplétáme se uličkami, až natrefíme na jednu, která se nám obzvlášť líbí. Majitel restaurace nás obsluhuje s nejlepší péčí. Jídlo i místní víno je skvělé. Doporučuji rizoto s krevetami, ananasem a mátou. Hned bych si ho zase dala, jak o něm píšu  Po večeři procházka po městě a nezbytná návštěva jednoho z mnoha vyhlášených místních wine barů. Nejen portské je zde výborné.

Vychutnávám si Porto všemi smysly, ochutnávám, pozoruji, dýchám místní vzduch. Po návratu z města si steleme v zahradním altánu, protože Shanti nesmí do domu. Je to skvělé. Nebe se zase vyjasní, je noc plná hvězd a vzduch od oceánu je svěží. Spaní na zahradě navíc přináší tu výhodu, že když se ráno probudím, můžu se posunout se svou jógamatkou o kousek dál na trávu a hned začít svoji ranní praxi. Po včerejším večeru, kdy víno teklo proudem, cítím jistou únavu. Ale ta pomalu odchází s každým nádechem a výdechem, s každou další pozicí. Užívám si plynulou dynamičtější praxi, jejímž hlavním tématem je pozdrav slunci, který prokládám různými pozicemi s krátkými výdržemi. Provádím dechová cvičení kapalabháti a nádí šudhi krija, která jsem zmiňovala už v minulém portugalském zápisku. Cítím se osvěžená a připravená na další cestu. Jedeme po pobřeží a přijíždíme do cíle. Do městečka Peniche.

Peniche je malé městečko s pevností na strmých útesech. Kousek od centra města se nachází oblast Baleal, známá surfařská základna. Odliv vždy odkryje dlouhé písečné pláže. Plno slunce a vítr od oceánu. Lidé v plavkách, v neoprénech s prknem pod rukou, děti, psi, dodávky postávající na útesech a rybáři. Podél hlavní silnice sídlí většina surf campů. Tady jsme začali hledat místo, kde se ubytujeme. Zastavíme; ještě než vystoupím z auta, podívám se z okýnka a vidím na zdi nad vchodem do domu vymalovaný obraz Ganéši. Nápis pod ním hlásá Yoga center. Usmívám se a jsem klidná.

Ubytujeme se v Surf campu Helena. Jak se ukazuje, s angličtinou u paní majitelky nepochodíme. A tak pokračuji v oprašování své španělštiny, dopomůžu si nohama i rukama a to se Heleně líbí. Ubytuje nás a hned mě posadí k sobě do auta a proveze mě po okolí. Ukáže mi, kde je obchod, pekárna a restaurace. Hodně se smějeme, protože naše dorozumívání je dost divoké, ale nakonec se vždycky pochopíme.

Zůstáváme u Heleny několik dní. Otvíráme možnost učení jógy zde v surfcampu a ukazuje se, že Helena má zájem. Ptáme se na dlouhodobější bydlení, Helena obvolá pár známých a po pár hodinách máme zařízené bydlení za skvělou cenu na celý měsíc. Všechno zapadá. Stěhujeme se k Roze do Ferrelu, asi 5 minut chůze od Heleny. Jsem ráda, že zůstáváme v této oblasti. Užívám si ranní procházky přes útesy na pláž. Útesy jsou vysoké a zdejší výhledy na oceán dechberoucí. Během dopoledne nepotkávám moc lidí, často máme se Shanti pláž samy pro sebe. Ranní jógovou praxi prožívám spíše v meditativním duchu. Méně pozic a více dechových cvičení, koncentrace a stažení smyslů dovnitř. Chodím i na cizí lekce do Yoga centra. A domlouvám si zde možnost vedení lekcí.

Zjišťuju, že tady většinou nikdo nikam nespěchá. Je tu klid. Ani já nemám pevně daný program, nemám žádné povinnosti a mám hodně času pro sebe. Začíná ve mně klíčit pocit neklidu z toho, že nic nedělám a nemusím. Každá zkušenost přichází právě tehdy, když ji potřebujeme? Cítím, jako bych ztrácela půdu pod nohama. Uvědomuji si, že je to spojeno s mými kořeny. Jsem „přesazená do nové země“. Stojím tady, dívám se na rozlehlý oceán, tak široký, jako jsou moje možnosti tvořit svůj životní příběh, a uvědomuji si, že se mi z toho rozklepala kolena. Přichází strach, myšlenky, jak to všechno bude, jak seženu práci, jak to zvládnu.

Pár dní jsem v zajetí všech těch myšlenek, jsem neklidná, stále něco řeším. Moc mi nejde ani cvičit, ani meditovat, nejde mi psát ani komunikovat. Pracuji se sny, to se mi daří. Nořím se do hlubin a vyvolávám si spoustu obrazů. Cítím se, jako bych procházela nějakým restartem. Nepotřebné vzorce musejí odejít a proces čištění občas není nejpříjemnější. Uvědomuji si souvislosti. Shanti je se mnou propojená. Všechno vyeskaluje ve chvíli, kdy mi psice další den uteče na pláži. Najde ji Michael, k němu hned přijde. On je v klidu a ona to ví. Shanti mi takhle dává lekci a já se konečně uvolním.

A najednou si konečně užívám, že nic nemusím. Líbí se mi líná rána – kdykoliv chci, můžu být blízko oceánu, vnímám náš nový příjemný domov, spoustu slunce a klidu. Zase se mi začalo chtít psát. Myšlenky už neovládají mě, stále přicházejí, ale už vládne moje vědomí. Vědomí toho, že vše, co se děje, přichází přesně tak, jak má. A z toho plyne klid, který není závislý na vnějších podmínkách. Když se snažím bojovat, poupravit chod, když se upnu na „chtění“ něčeho, vědomí se ztrácí a energie se vyčerpává. Je lepší nechávat se kolébat na vlnách zkušeností a nechat se s důvěrou vést k našim přáním a záměrům.

Jeden můj známý mi řekl, ať kdykoliv, když něco začínám, nejprve poděkuji. Děkuji za další nový začátek.